Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Jak mluvíme – slova v našem životě

 

Slovo, ať už psané nebo mluvené, má obrovskou váhu, energii, a působí na člověka víc, než si v dnešní době uvědomujeme. Sami si pak můžeme zbytečně přitěžovat od velkých slovních útoků – kleteb (a to jak vědomých, tak nevědomých), které nejenže zapůsobí na toho, ke kterému jsou slova směřována, ale také na toho, kdo je vyslovil, až po bloky vkládané nevědomky chybným propojením slov. Vše se nám totiž vrací zpět. I když jsou slova pronesená ve vzteku a později jich litujeme, jejich energie již koluje - byla vyslána. Proto bychom se měli zamyslet nad svým jednáním a slovy dřív, než je vyslovíme. Věty jako: “Nenávidím tě (nebo někoho, aniž by byl přítomen), Kéž by nebyl, Aby se na vždy ztratil, Raděj snad, aby se mu něco stalo!“ a podobně jsou vcelku závažné nevědomé kletby.

 

Knihy nám ovlivňují úsudek ať chceme nebo ne, často se čtenář dokáže tak vžít do děje, že se s ním ztotožní a přijímá pak cizí myšlenky za své. Obzvlášť u duchovní literatury by měl člověk vybírat s rozmyslem, čí učení si připouští k srdci, nebo pokud hledá co nejvíce informací u čtení stále používat svůj úsudek, probírat si práci z vlastního pohledu. To samé platí o textech písní, kteréžto umocněné melodií se nám dokáží vrýt velmi hluboko a dotknout se naší duše, zaznít a rozeznít až tam, kde je jen naše samotné Já.

 

Také drobná slovíčka nemyšlená vůbec negativně, naopak s láskou pronášena, ovlivňují -  většinou utvářejí bloky, aniž by si to řečník uvědomoval. Nejčastěji to bývá slovo Strašně, Hrozně. „Strašně krásné, hrozně ho miluji, je strašně šikovný, nadaný“… setkáváme se s tím u spousty lidí, téměř každý z nás tyhle drobné chybky nevědomky dává do svých slov, máme je uložené hluboko, posloucháme je denně mezi lidmi, čteme je v tisku, slyšíme v médiích, naše děti je přijímají ve škole… Přitom energie slov se náhle mění, použijeme-li jejich ekvivalent  a nahradíme vhodnější variantou, například „Je to opravdu nádherné, velice ho miluji, je velmi šikovný, nadaný…“ Náš jazyk nám dává velké možnosti, je škoda ho omezit do škatulky spojení něčeho pozitivního s negativním.

 

V poděkování se také skrývá jeden záludný naučený vzorec, který ovlivňuje nás i naši práci. Uděláme-li něco pro někoho s láskou, často nám samo do úst skočí jako odpověď na vřelé díky Není zač. Ale ono je zač, je to děkuji za naši práci, energii a lásku, kterou jsme vložili do svého činu, své práce. Ukládá se tím, že vykonaná skutečnost vlastně proběhnout neměla, naše píle a snaha je k ničemu. Pokud se máme naučit vážit si své práce, sami sebe, naučme se i odbourávat stereotypní vzorce chování a na Děkuji srdečně odpovědět např. Rádo se stalo, nebo Těší mě, že jsem (to) pro vás mohl udělat a nebo obyčejné Prosím. Není to nevychovanost ani nabubřelost, je to přijímání poděkování, pozitivní energie, kterou umíme přijmout a tak zase poslat dál.

 

V neposlední řadě chci ještě zmínit přání Dobrého dne. Společenskou nutností je zdravit se a odpovídat na pozdrav, ale ze zdravení se stala jen hluchá věta. Zkuste se s každým pozdravem usmát a uvědomit si, co to vlastně té druhé osobě přejete - dobrý den - krásný plný úspěchů. Vkládáte pak do pozdravu pozitivní energii, která se vám samozřejmě vrací  a i váš den je pak krásný a úspěšný, jednoduše dobrý :)