Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Otázky a odpovědi

 

V průběhu pár posledních dnů, které se točí kolem mého data narození, kdy těším se z každého přání a oslav s přáteli (a tak svůj den natahuji z obvyklých 25h na 26 :) , bilancuji uplynulý rok - a tím pádem myslím i na vás. A chci vám opět dát víc než pouhé řádky nebo něco mezi nimi. Žádná velká slova, žádné velké moudrosti, ale radost, souznění a dárek…

Obdobnou bilanci jsem tvořila na konci minulého roku, kdy jsem si myslela, že posledním Díky a článkem plným energie uzavírám, co měla jsem předat /a proto jsem si dovolila ho tak „nahustit“ a přidat text, který bych jinak skryla – ale „když naposled, tak už"… :)/, ale ve své bláhovosti či tvrdohlavosti jsem se měla poučit, že i člověk stále v pohybu a věčně „na odchodu“ zůstává, ne protože musí, ale protože chce. A tak jsem pokaždé „naposled“, a čím dál otevřeněji, přidávala další a další. Nejinak je tomu i dnes. Já vím, já vím… Můžete namítnout, že některé texty jsou obtížné k porozumění, že jiné jsou jen „povrchově“ otevřené a chtějí více rozebrat, nebo že jsou to jen výkřiky do tmy - články bez souvislosti, básničky pro dětičky a naivní hloupé řečičky… Že některými si podřezávám větev a některé zas nejdou správně číst. Moderní doba nás učí „správné“ komunikaci a přivlastňuje si patent na to, jak efektivně a účinně předávat informace – žádné souvětí! :)) a probůh žádné závorky! :)) hlavně rychle, srozumitelně, aby příjemce vaší informace nemusel moc přemýšlet (?) a vy servírovali a servírovali…. noooo, takhle za mě ne-e. Nepodléhám „moderní době“, žádný poklad zadarmo /učení je pěkný ořech a tvrdý přísný učitel vám dá víc než měkký patolízal/, proto souvětí i těžké věty Ano - přemýšlet, jít do hloubky vědomí, až skutečně "na dřeň"…(co je snadné, dá nám jenom povrchově). A závorky? Miluji je :) Proto jsou mé texty psány tímhle způsobem a nejinak. Můžete v nich vidět, co chcete a potřebujete. Věřím, že zazní přesně tam, kde mají a i když zpočátku nejdou leckdy ihned pochopit, vy jejich řešení máte nadosah a znáte jej. Ba ne, nevěřím. Vím to...

Mí přátelé vědí, že když píšu vzkaz (tedy slova s vloženou energií) věnován přímo jim /stejně jako tento článek věnován vám/ a oni ho později (kdykoliv) čtou, poznám tu chvíli a při čtení oněch řádků jsem s nimi a „stojím jim za zády, ruku na rameni…“ Poznám, když na má slova myslí, když o nich mluví, když se o nich radí…:) Ale to nestačí. Nestačí se jen radit, je potřeba se ptát. Své odpovědi si nosíme sami v sobě, ale jen otázky nás umí správně nasměrovat. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Správná otázka přichází v době, kdy známe její odpověď /jen v ní ještě neumíme číst, vidět v ní skutečnost či si ji vůbec připustit/.  Skutečnou odpověď dostaneme, když se přestaneme bát ptát. Ptát se skutečně - otázkou, jež nemá Proč…protože proč je otázkou nevědomí. Máte-li odvahu, pak se tedy ptejte, protože jen když se ptáme, můžeme získat odpověď… jen se musíte ptát správně. Jak na to? Nepodléhat našeptávačům stínů - to proto, že i v odvážných srdcích může klíčit strach a zaslepovat je zbabělost. Odhodlání jít dál, čelit výzvám, byť jsou obrovské a sebetěžší, nepodléhat marnosti…

Každý máme své otázky, na něž můžeme dostat ve správnou chvíli skutečnou odpověď. Jen musíme sebrat odvahu a stát se pravým statečným. /někteří lidé mluví o své potřebě jít dál, posunout se, ale obávají se odpovědí, i když je touží znát. A o to víc se bojí těch, co mohli by jim odpověď dát, protože umí prohlédnout jejich nejskrytější obavy/. Nikdo vám však nemůže dát odpověď, dokud se opravdu nezeptáte…

Protože jsme si říkali, že jeden z největších darů, který můžeme věnovat někomu druhému, je Čas, věnuji ho nyní teď vám /za vaše přání, podporu, zpětnou vazbu a vaše díky/ – protože mám potřebu se o něj dělit. Chci, abyste měli radost /která nás neskutečně nabíjí/, chci vás pozdravit /abyste věděli, že na vás někdo myslí/ a chci, abyste se na své cestě nezastavovali, i když víte, že cesta duše má daleko větší přesah než jeden lidský život a nebojíte se smrti, když příště se zas v tom svém kole o kousek pootočíte... Nemrhejte ani vteřinou vašeho (současného) času jen tak, život je přeci dar, ať v menším kole či v tom obrovském (a soukolí je třeba otáčet se všemi částmi, byť i těmi nejmenšími). A proto v duchu starého rčení o svícnu a tmě vám posílám pozdravení, úsměv a ve své radosti věnuji své odpovědi tak nějak předem... a vy, až najdete svou odvahu, se můžete ptát zpětně... /čímž si dozajista tu větev podříznu celou :)…ale no tak ať/… Odvahou nikdy nic neztratíte, jen získáte /snahy si je třeba cenit, odvahu vždy ocenit/, protože litovat můžete jen toho, co jste v životě neučinili a ne naopak.

Všem hodně štěstí.

 

 

 

Říkám ti Ano - na to, co se ptáš

a říkám ne, když ptát se odmítáš.

Říkám ano, jak věky věků jdou.

Má odpověď je tvou otázkou.

 

Co bylo - to bylo a bude zas.

Co v prach se obrátilo, to vzal si čas.

Co bude - to bude, i když bylo dřív.

Má odpověď je ti stále na očích.

 

Říkám ti ano, jen odvahu se ptát,

co znak v kůži vrytý může znamenat.

Po všechny časy pořád stejní jsou.

Má odpověď je tvou otázkou.