Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa

 

Původně jsem chtěla psát o našich umělcích všeobecně, jejich propojení s jemnohmotným světem, vědomé i nevědomé, otevření větší a čistší, ať už tvorbou nebo ztvárněním, či jejich způsobem života. O tom, kterak předávají lidem dál ve svých písních, hudbě, v básních, textech i hereckém výkonu poselství, spojení a propojení k Vyššímu Já. U některých je tak zřejmé a hlásají ho bez ostychu. Nikomu snad  neunikl velmi kladný vztah Květy Fialové k duchovnu a věcem kolem  jemnohmotného světa vůbec, paní Fialová, herečka obrovského kalibru a nádherné duše se tím vůbec netají. Také Jaroslav Dušek je znám svým přístupem k esoterice a k duchovnu obecně, šíří osvětu a promlouvá k lidem. Patří mu za to obdiv a uznání.

Pak jsou tací, kteří svou cestu jdou obtížněji, méně zřetelněji, přesto když se zaposloucháte do textu jejich písní, zjistíte, jak se zamýšlí a pracují na svém vývoji a duchovní cestě. Například jednou z nich je i Lucie Vondráčková, které často mnozí lidé vyčítají protekčnost, a to nejen z řad posluchačů, ale i kolegů, má ve svém repertoáru zajímavé písně, zazpívané skvělým hlasem, dotýkající se přímo duchovna (např. Až jednou půjdeme tam a mnohé další) Lucie na mě působí jako obyčejná skvělá holka, která s vámi ráda prohodí pár slov, žádná namyšlená cukrová panenka, její ztížená cesta showbussnisem ji právě učinila takovou jaká je a svou pílí a vytrvalostí je nyní tam, kde je.

To jen tak na úvod mému původnímu záměru, který jsem chtěla více rozebrat, ale když to vezmu ze širší perspektivy, tohle nikoho nepřekvapí a skutečnost kolem jemných lidí a jejich citu k duchovnu nikoho nevyvede z míry.

 

Na neodkladné naléhání seshora bych chtěla nyní ale psát o někom z jiného soudku. Je jím Daniel Landa. Kontroverzní postava, skladatel, zpěvák, textař, milovaný i odmítaný, uctívaný s nepochopením i uznávaný se souzněním, věčně zatracovaný pro svou minulost. Dan je a bude člověk, který si svou cestu šlape jistě stále vpřed, stále na sobě pracuje a výsledky jsou opravdu znát. Jeho propojení s Vyšším Já je zřejmé a čisté, přímočaře je vkládá do svých textů, stačí jen správně poslouchat. Neustále je mu vyčítána veřejností jeho minulost, jakoby on sám zůstával trčet na místě svého bláznivého mládí, jakoby vzorce svého chování stále opakoval. Jeho vzhled drsného chlapa také nemění nic na tom, že je to člověk krásné velké duše, snažící se na sobě pracovat a nepadat na klacky, co se mu válí u nohou. Ale díkybohu za klacky - přísnou kritiku, překrucování jeho slov v tisku a nepochopení z řad davu, které posunují Dana v jeho tvorbě a vývoji dál.

V muzikálu Krysař, který ho katapultoval mezi přední textaře začínajících muzikálů u nás vyjádřil spoustu myšlenek minulosti i přítomnosti, zlosti a jejího dopadu, tedy co vyšleš, se ti vždy vrací. A však kritikou nepochopen a souzen pro násilí a antisemitismus, ač tomu bylo přesně naopak. Mezitím spousta a spousta dalších skvělých textů, v nichž je mystično a duševno cítit čím dál víc - zamýšlí se nejen nad smrtí, umíráním, psychickým stavem a jeho duševním obrazem, také nad magií, zlem a násilím, opět jeho dopadem, často se dotýká historických událostí, většinou jen okrajově slovem, ovšem přesně tak cíleně, jak má být.

V mystickém muzikálu Tajemství snad shrnul vše, co mu bylo poskytnuto, je zde zřejmé, že text je výsledkem Danovy dlouhé, těžké cesty, ale také propojením a pochopením principu duchovna - jakoby mu byl text diktován shůry - čitelný, srozumitelně psaný, jasný. Hudba nejinak. Kdo ani po zhlédnutí Tajemství není schopen připustit, že Dan skutečně ví, rozumí a je otevřen učení a předávání dál, chce zůstávat slepý vlastní vůlí. Kdo mu stále vyčítá rasismus, nedej bože fašismus, zatvrdil své srdce v podivném obrazu neodpouštění a hledí při tom sám sobě do zrcadla! Odsuzování na základě minulosti, vzhledu nebo projevu drsnějšího slova je posunem v osobním vývoji zpět, či přinejmenším zastavení. Dan nevkládá do svých textu nenávist a zášť, dává do nich Lásku a světlo a to dost výrazně a srozumitelně, stačí jen chtít se zaposlouchat.

Za všechnu tu „ódu“ zde alespoň jedna ukázka z tvorby, právě z muzikálu Tajemství, písnička s názvem

Hraj s námi hru:

Duše, černá díra.
Oko všeho míra,
Sejdi po schodišti do hlubin,
kde pramen prýští.
Najdi klíč od vědění.
Zkus to, nic to není.

Víš to, jen to nevíš.
Hledej, pak už nepolevíš
Poznej sebe a tak se dotkneš nebe.
Totiž, abys mohla projít branou
do kamene vytesanou - čaruj.
Hraj hru.

ČARUJ. S námi hru si hraj.
ČARUJ. S námi hru si hraj.

Možná že uvidíš v hlubině světla,
potom Tě mlha vůbec nepopletla.
Na konci poutě najdeš tajnou schránku,
která odpoví Ti na hádanku.

Jen ty jsi ta, kdo svůj svět vidí,
kdo miluje nebo nenávidí.
Sama si vyber, kam patříš.
Napij se sestro, napij se z číše,
zastav čas a poslouchej tiše.
Chtěj a jednou Cestu spatříš. Čaruj

ČARUJ. S námi hru si hraj.
ČARUJ. Hledej ve tmě ráj.
Možná že uvidíš v hlubině světla,
potom Tě mlha vůbec nepopletla.
Na konci poutě najdeš tajnou schránku,
která odpoví Ti na hádanku.

V duši dřímá síla, princip Veledíla.
Tajná zpráva, o Tom, kdo nám jí dává.
A my spíme i když bdíme, tudíž ji neslyšíme.

V díle sjednocení, kde je Vše a kde Nic není,
Pravda vězí a nad tou hmota nezvítězí.
Hvězda se třpytí, tak se snad Tě jednou chytí...
hraj s námi hru.

ČARUJ. S námi hru si hraj.
ČARUJ. Hledej ve tmě ráj.
Možná že uvidíš v hlubině světla,
potom Tě mlha vůbec nepopletla.
Na konci poutě najdeš tajnou schránku,
která odpoví Ti na hádanku.

 

Víc netřeba uvádět, myslím, že i tahle jediná píseň (která existuje ještě v jedné obdobné verzi) z mnoha podobného ražení, a to nejen v muzikálu Tajemství, vypovídá za vše. Landa skutečně umí, ví a nebojí se dát všem, kdo chtějí přijmout. Někteří obdivující spíše tvrdší hudbu a drsné slovo se baví konzumací písní bez širšího zájmu a pochopení, ale i právě k nim promlouvá Dan přes text, jehož slova skutečně „uslyší“ klidně až po letech poslechu, tedy až přijde jejich čas. Přesto s nimi ale dále pracuje. Neskonalý dík mu za to.

V jedné věci ale nyní stojí a chybuje. Zatvrzele odmítá vydání nového alba, pro poměr - spíše nepoměr platících a neplatících posluchačů jeho alb, tím tak trochu rmoutí své fanoušky, ale také pozastavuje sám sebe. Zanedlouho bude mít premiéru jeho nový "muzikál", tedy rocková opera Klíč Králů, už jen podle ukázek ze zkoušek vypadá opět skvěle, přesto jeho práce a poslání není jen a pouze v omezení muzikálu…Podle mých informací nebude dlouho trvat, a tlak, který na něho bude vyvíjen (a přejde i k fyzickému stavu) ho přeci jen bude stále víc a víc nabádat k práci pro lidi i na sobě samotném.

Osobně mu přeji hodně štěstí, pevnou vůli a vytrvalost, odolnost proti zaujatým a zaslepeným blogerům a kritikům, pro které už jen jméno Landa znamená červený hadr a s vervou se pouštějí do nesmyslných výkřiků o agresi a nacismu, místo aby otevřeli svá srdce a konečně se zaposlouchali (nejen ušima), co skutečného Daniel Landa předává svým posluchačům, českému národu a lidem obecně.