Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Co je psáno, to je dáno

 

Tento článek je původně součástí textu předešlého psaní (Vědom sám sebe), ale protože byl obsah příliš dlouhý, rozdělila jsem ho do textů dvou. Tenhle druhý bude více osobní než kdy jindy (a to já, jako extrovertní introvert, nerada :), leč vložit ho mám a vy z něj snad i tentokrát můžete brát…

V úvodu se vrátím na počátek vzniku tohoto webu, který měl mít obsah statický, tedy neměnný. Byl proto psán jako příklad - lehký nástin práce, příběhů a obrázků (kteréžto měly původně znázornit ukázky automatické kresby, ale nakonec mi ani lehké příklady vložit nešly - nemohly, protože jsou příliš osobní) vytvořený prakticky během čtyřiadvaceti hodin. Nepřidávám proto již žádné další příběhy (jen pokud si budete přát vy sami zveřejnit svůj vlastní jako vzpomínku), ani obrázky ani kameny, kterých je samozřejmě daleko větší počet, se kterými jde pracovat. V rozvržení webu mi však přišla informace vytvořit záložku „Články, texty, myšlenky“, kterážto měla tento název pouze pracovní a nemyslela jsem si, že zde uveřejním víc než jeden dva příklady nějakého upozornění či svého pohledu nebo informace, myšlenky, která mi příjde. Ovšem název záložky zůstal a já do ní vkládám texty, kterými předávám něco dál, něco pro vás, pro všechny, kdo si tyhle články sami „náhodou“ najdete a chcete z nich brát (samozřejmě pouze z čistých důvodů). Možná jsou psané "nesprávným" způsobem (anebo taky ne), příliš zbrklé a chybné (píšu je velmi rychle, jen si musím dát pozor na délku, protože za krátký čas napíšu příliš mnoho slov a vím, že je opravdu důležité „nahustit co nejvíce do co nejméně“) a stylisticky možná absolutně nevhodné… Ale na tom přeci vůbec nezáleží. Nejsem spisovatel ani básník, ani se o nic podobného nepokouším. Netvořím články za účelem zisku (ani získávání), nepíšu je ani pro sebe, že bych tím vyjadřovala svou vlastní tvorbu. Píšu je proto, že chci (anebo mám), chci je dát vám a chci, abyste z nich brali. Brali tolik, kolik chcete a co v nich dokážete najít. To, že si tím případně zkomplikuji cestu je možné, leč i když známe možný dopad, není to důvod k tomu, začít se bát, ale brát jako učení, možnost. Možnost učinit něco pro druhé, a tedy tím pádem pro sebe. Protože já jsem si vědoma Kdo jsem (můžu být kdokoliv a také nikdo, stejně jako vy, kdokoliv z vás – všichni jsme totiž Jedno…), a proto je mi dovoleno znát některé "věci" - informace… jsem si vědoma propojení, i toho, jak propojit ostatní, dát co mám a pomoci jim, tedy vám, vnímat správně. A dělám to tímto způsobem, možná chybným (chyby, které si sama zaplatím) a komplikovaným, nezřetelným, přesto svým. Nejsem ovšem tak bláhová (nebo spíše jsem poučená) abych přesně a zřetelně sdělila své vize a informace v podobě, ve které jsou valné většině stále nepochopitelné. Proto je třeba je přizpůsobit tak, aby si mohli brát všichni, kdo mají a chtějí, kteří potřebují. Je třeba dát druhým, aby oni sami poznali a uvědomili si Kdo jsou, protože co si neuvědomuje, to nemůžeme ovládat – to naopak ovládá nás… Jak jsem již řekla, pomůžu-li byť jedinému člověku, pak má práce bude mít smysl. Platí to Teď, platí to Tady. Neustále.

Vždy mne potěší, když se ke mně dostane zpráva, že o stejné věci hovoří (či již dávno v minulosti psal) další člověk, že jste četli knihu na podobné téma, slyšeli jste či viděli obdobné sdělení, dokonce naprosto shodnými slovy… protože je to jako pohlazení, bumerang, který se mi vrací o jistotě fungování, skutečného přijímání a propojení. A proto někdy, byť mám článek třeba napsaný, zdá se mi i pak už zbytečný ho vkládat, když vím, že podobné informace už jsou dostupné a přijímané. Ale pokud ho i přesto zveřejnit mám, můžu svou tvrdohlavostí bít hlavou do zdi jak dlouho chci, stejně nakonec svým znamením naslouchám. Všichni máme svou volbu… A každý máme svá Znamení, jež jsou neustále kolem nás. Stačí si o ně říct (a naslouchat). Opravdu. A kdo si přeje správně, vždy dostane. Někdy nám znamení zazáří a rychle zmizí, zhasne, zabliká a shoří jako padající hvězda… možná jsme si přáli málo a možná jsme nevěřili - a proto neviděli, či si jej shrnuli jako nějaký přelud. Ale taky se nám možná znovu vrátí, když v něj pevně uvěříme.

Do každého článku i básničky dávám „něco“, co si musí najít každý sám, něco, co není na první pohled zřejmé, ale rozhodně tam je. A pokud najdete a vezmete (nemluvím o hmotném braní), skutečně získáte. Někdy „kóduju“ až příliš (což je pro mě snadnější a radostnější), ale většinou se snažím předávat tak srozumitelně, jak to jen jde, jak můžu… jak můžu zajít daleko, abych nepřekročila hranici daru a prázdna, výšky a hlubiny, protože pokud člověk dostává věc bez píle a práce, neuchopí ji a nepřijme správně, nevezme si z ní vše -  protože jednodušší cesta není vždy ta správná a na jejím konci není ta pravá jiskra radosti pochopení, vědění.

 

Vždy si říkám, že už je řečeno vše a dál už psát nebudu, nemusím, že vše je již psáno, je tedy dáno. Pak je možné, že se tento web jednoho dne skutečně stane statický svým obsahem a možná, že taky jednou zabliká a zmizí… Určitě to není tím, že by nebylo o čem psát (jen teď z patra bych měla dobrý tucet námětů a další tucet sdělení v básních...), ale možná to bude jen tím, že vše bude již řečeno - dáno a nebude třeba již říkat dál.

Do té doby mi však bude stále stejným potěšením jako doposud být s vámi při čtení mých slov, kdykoliv… třeba při ranní kávě, kdy si projíždíte oblíbené weby (nebo před spaním, kdy po náročném dni čtete, co vám do "oka padne"), a nabít a prozářit vám tak celý den (či poslat krásný sen), protože pak můžete předávat tuto radost a energii zase dál – protože i pak vaše práce bude mít smysl… Už jste dnes našli toho „svého“ jediného člověka? :)