Články, texty, myšlenky

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023

Když si nenasloucháme

Naše zastavení – stopka. Co to znamená?

Dáváme si ji buď my sami, nebo je nám zobrazena jako varování, poukázání na odklonění z cesty, resp. našich kroků zpět.

Zastavení v hmotné podobě nemusíme pochopit ihned, přesto když se nám dostává varování a my stále neposloucháme, projevují se zřetelněji. Každý známe nevydařený den, kdy se nám všechno „sype z rukou“, nic nevychází, vše se "náhodně" kazí. Od drobných nepříjemností – např. ztráty dokladů, úmyslného poškrábání vašeho auta, zalomením klíče v zámku až po vyhoření či zlomení notebooku (ano, je to možné :) a tím ztracení své práce a mnoho podobných záležitostí. Každé z těchto malých upomenutí je nepříjemné, avšak ne tragické. O poznání horší je to se stopkami více viditelnými, které přicházejí, když opakovaně nenasloucháme malým upozorněním. Velmi zřetelným zastavením bývá autohavárie (příznačné dnešní době, kdy řídí téměř každý) či jiná nehoda, která nám způsobí fyzické těžkosti – čím komplikovanější úraz, tím větší prostor a možnost ke změně. Kolik jen lidí po nějakém svém karambolu najednou začíná přemýšlet jinak, v jiných souvislostech, zastavili se fyzicky a pokročili duševně… Při nuceném upoutání na lůžko si začnou klást otázky proč, za co, jak, kdy, můžu jinak? Otázky samozřejmě neřeší nic, ale můžou nás nasměrovat k odpovědím, které si nosíme věčně sami v sobě. Někdo hledá v knihách, začíná s učením od druhých a postupně rozvíjí své vlastní vědění – v lepším případě. Někdy se totiž může stát, že zabředneme v učeních druhých (a zase stojíme), když jen studujeme čteme a přijímáme cizí myšlenky, kdy čerpáme množství odkazů jiných. Klasický příklad na sociálních sítích /černých energetických dírách :)/, kdy člověk, aniž by slova pochopil, vkládá jako stroj velké množství odkazů, prakticky jeden za druhým, na sice krásné učení jiných, ale beztoho, aniž by je skutečně prošel, porozuměl jim a přijal z nich. Pokud tedy přijímáme "cizí" učení, jelikož je nám blízké, měli bychom s ním souznít, skutečně se ztotožnit, protože je možné, že i takhle nacházíme své učitele či spřízněné duše, kdy naše myšlenky souzní už jen svou vlastní podstatou, doplňují se a otvírají se. Jsou stejné, neboť jsou Jednotné. Přijímáme, protože je nám dáno - protože dáváme. V takovém případě nás knihy či odkazy nenechají být, vracíme se k nim, i když je čteme po desáté, stále v nich něco nového nacházíme /jistě máte přesně takové své knihy, které jste už četli snad stokrát a v knihovně si je hýčkáte jako poklad/.

Pak tu máme nemoci, náhlé, náhodné a neočekávané, či chronické - ty jsou typickým příznakem, kdy nenasloucháme svému Já, kdy odporujeme svému Vedení a nesouzníme se svou podstatou. Naše duše na nás volá, zoufale křičí a my neposloucháme, ale protože jsme tak spjati s hmotou, je pro nás jednoduší starat se o tělo - tedy fyzickým obtížím pozornost věnujeme. Nad opakující se nemocí či bolestí bychom se měli zamyslet – kdy přišla, co vlastně řešíme, v čem si odporujeme – myslíme si jedno a konáme druhé… v čem se zastavujeme sami – máme něco učinit, víme to, cítíme to silně a stále silněji nebo snad máme mluvit a řešit (např. rodinné vztahy, pracovní záležitosti a jiné), myslíme si to, ale jednáme jinak, v rozporu se svou myslí, duší i srdcem, protože „nemohu, nechci, je to těžké a komplikované – nemožné.“ Ale přeci Nic není nemožné. Jedna z N-vět, která v sobě nese víc, než jen pouhá písmena…

Pokud si nebudeme naslouchat, příčina našeho problému nezmizí ani zdánlivým (fyzickým) vyléčením důsledku, vrací se či se bude vracet a udeří ještě větší měrou než prve. Naopak, pochopíme-li proč (bez ptaní) a uchopíme podstatu, budeme-li jednat podle svého vědomí, svědomí a svého přesvědčení, přijmeme-li následek, byť je jakkoliv těžký s Poděkováním, pak jsme pochopili tohle učení a nakročili dál. (Nejsou až tak neobvyklé případy „zázračného vyléčení“, kdy je člověku překládána doba jako „konečná“)

Dnešní doba se prezentuje jako doba rychlá a uspěchaná, doba, kdy se stále ženeme vpřed. Ale to je jen zdání. Naopak. Čím rychleji se snažíme zkonzumovat život fyzicky, čím více bředneme do bahna honby za penězi, uznání a moci, tím pomalejší nehmotně jsme, tím více a více se brzdíme. Otupujeme si své smysly (kterých není samozřejmě pět, ale ani zdaleka ne šest :), kalíme svá čistá srdce. A když zatemníme svá srdce, pak temno bude i kolem nás.

Nebojte se proto kdykoliv zastavit, zpomalit ve víru hmotného života a zříci se uspěchané doby dneška a naslouchat si, tak překonat své zastavení a naopak zvýšit svou rychlost učení, vědění a svého vývoje. Vaše skutečná rychlost bude pak neskutečná ...