Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Vědom sám sebe

 

Každý, kdo prochází svým vývojem, vlastním tempem a učením, jednoho dne dospěje k otázce Kdo jsem. Správná otázka přichází vždy v dobu, kdy známe i její odpověď. Známe ji, jen ji ještě musíme přijmout a zpracovat. Stačí jen správně uchopit, pak následuje pochopení…

Budeme-li mluvit o sebevědomí, které v dnešní době dostalo nádech něčeho samozřejmého a přitom lehce „špinavého“, něčeho, co je důležité, ale přitom snad nehodící se, je potřeba si vyjasnit pojmy. Tomuto slovu je dodáván význam pokroucený a nepřesný. Lidé vůbec mají tendence měnit významy důležitých slov, mění je ke svému užití a využití, tak jak se jim hodí, přestávají vnímat jejich skutečný význam a energii, často projdou bez povšimnutí, či se snad i na chvíli zastaví, ale pak rychle zapomenou a chvátají dál. Jak lehce zamění skromnost za neschopnost, odvahu za drzost, trpělivost za lenost nebo lhostejnost, či hrdost a sebevědomí za pýchu. Je to však jen iluze, která přidrží jedince na stejném místě a nedovolí mu jít dál, protože každý o své vlastní vůli si vybírá stranu i směr, kterým chce jít.

Co je to tedy sebevědomí z dnešního pohledu? Zdravé vs. přehnané, kde je hranice?

Skutečné Sebe-vědomí je vlastně vědomí své vlastní podstaty. Kdo jsem. Poznáte-li odpověď na tuto otázku, jste-li schopni se podívat na své vlastní Já a beze strachu ho skutečně přijmout, máte vyhráno. Vlastní vědomí - to je to, co jsme skutečně my, získává ho každý člověk, který si umí odpovědět na otázku své identity a sounáležitosti s Jednotou. Zatímco přehnané sebevědomí, resp. správně pojmenované spíše Nevědomí zaobalené do vlastní pýchy, může vypadat na první pohled ohromně a důležitě, i s ním se dá dosáhnout rádoby velkých úspěchů ostrými lokty, ale pouze dočasně a pouze v hmotné podobě. Protože stále tam máme tu pýchu - ano tu, která vždy značí pád. A je jedno, jak je člověk na své cestě daleko, jak dlouho šel správně a rovně, pohltí-li ho pýcha, opájí-li se svou vlastní nadutostí, mocí či dokonce věděním zneužitým ke své vlastní potřebě - přestane vnímat své skutečné Já, může jeho „zpátečka“ být rychlá a tvrdá. A naproti tomu ten, který se věčně válel "v prachu cest" a otálel s vykročením vpřed, může se zvednout a rovně jít, běžet, sprintovat… To je na každém z nás. Ostatně tohle je psáno při vstupní bráně sem na mé webové stránky, každý kdo jí procházel, mohl si všimnout drobného a špatně čitelného, přesto tak důležitého a pravdivého citátu, který osvětluje mnohé. Málokdo mu ovšem věnoval tolik pozornosti, aby z něj bral. To mne mrzí. Mrzí mne, jak lidé skutečně přestávají vnímat slova a jejich sílu, to co mají přímo před nosem, ač pravá podstata neleží na zlatém podnose - protože pokud se servíruje až příliš přímo, nikdy si pak skutečnou hloubku a učení nebereme a přecházíme letmým a povrchním pohledem. Jak tedy praví klasik: „Co je důležité, je očím neviditelné“. Proto - vnímejme svět kolem sebe, každého, kdo kolem nás prochází, protože si voláme, přitahujeme do života přesně ty lidi a situace, které potřebujeme, o které žádáme (ač povětšinou nevědomky), nikdy totiž nevíme, co důležitého nám procházející přinese. Může to být jak bolest, žal či utrpení, tak poznání, sdělení a souznění – to vše je nám učením, jak dobrým, tak zlým, záleží, kterou stranu si zvolíme, jak vnímáme.

Vnímejte, prosím, skutečně, protože Skutečně vidíme jen srdcem a kdo vidí srdcem, je si vědom ostatních i sám sebe.

 

 

 

 

 

/všem, kteří zvedli při čtení zrak a podívali se na vstupní bránu na stránkách, zastavili se, zamysleli a vnímali obsah sdělení, gratuluji :) a posílám krásný den/