Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Rozdělená dvojčátka

V době, kdy se maminka Míša potýkala s velkou ztrátou, přišel okamžik, kdy ze své bolesti měla vykročit dál. Její bolest byla převeliká, protože z jejích dvou dlouhoočekáných dvojčátek holčička Terezka zemřela 14 dnů po porodu. Maminka velmi oplakávala svou holčičku, nechtěla déle žít a chtěla vyměnit její život za svůj. Bála se ji pustit pryč od sebe, chtěla, aby Terezka byla pořád tady. Začaly jsme si spolu psát a Míša i přes svůj strach dokázala dělat postupné krůčky, rozloučila se a pustila svou Terezku, aby se mohla věnovat i své druhé holčičce Helence.

Helenka trávila několik měsíců v nemocnici, postupně se její stav zlepšoval, i když nadále přetrvávaly i některé fyzické propady, kdy na tom byla zdravotně hůř. Poté jí byl diagnostikován vzácný syndrom genetické mutace, prošla si řadou utrpení od zlomeniny nohou, srdečního onemocnění a krvácení do mozku, její sestřička Terezka nad ní držela ochranou ruku a byla s ní nadále ve spojení. Několikrát jsem s ní komunikovala a posílala Helence i její mamince pomocnou energii.

U Helenky jsme využily léčebné síly kamenů na zatížení solar plexu, když měla potíže s jídlem a trávením. Její potíže bohužel kvůli syndromu přetrvávají dodnes. Helenka musí docházet na rozmasírovávání svalů v obličeji a rehabilitace, přesto stále dělá malinké krůčky vpřed a pomalounku přibírá na váze. Je to velká bojovnice s velkou duší, která se jí zrcadlí v tak hlubokých očích, jaké si jen umíte představit.

I když jsou krůčky nepatrné, přesto je to stále krok vpřed. A ten se vždy počítá. Když lze udělat byť jeden malý krok, lze udělat ještě jeden, a pak ještě jeden…

 

Fotografie dvojčátek z příběhu: Vlevo Terezka, vpravo Helenka, dole opět Helenka