Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Srdce Evropy

 

Všichni vnímáme, jak se svět kolem nás změnil, jak nám příroda vrací naše chování vůči ní, jak celá Země trpí a bouří se proti lidskému „parazitování“ na ní. A nejedná se jen o hmotné důsledky... Varování, stopky… všeho už přišlo dost a přichází stále další. Příliš často lidé tady u nás žehrají a hanobí svou vlastní zem, vysmívají se a neváží si toho, co mají, co dostali a co si sami vybrali. Každý z nás si totiž vybral svůj čas i místo zrození, proto je třeba se zamyslet, proč zrovna Teď a zrovna Tady. Proč zrovna v téhle zemi. Každou chvíli slyšíme (či sami cítíme) „nářky“ na stav naší společnosti, nespokojenost se svým okolím blízkým i širším, zvažování odchodu z rodné vlasti… že v druhé zemi (jakékoliv) je život lepší, pohodlnější, lidé otevřenější, vnímavější, jsou „dál“. Chyba, tohle je přece jen útěk a odvracení od problému. A není to otázka týkající se jen naší země, to je záležitost celého světa. Je to otázka vývoje a učení nás samotných, našeho posunu. Lidstvo nyní tone v hmotě, snad až doslova a do písmene, i když ve svém vlastním Zastavení cítí potřebu procitnout, otevřít se a jít konečně zase Dál. Mnozí hledají opěrný bod, odrazový můstek, upínají se k různým učením, někdy i klamným iluzím a to skutečné opomíjí. Jak snadné je přehlédnout něco, co je celou dobu „na očích“… a protože víme, že skutečně vidíme jen srdcem, lidé otevření také volí Cestu srdce, cestu přímou, čistou a ryzí. A zrovna naše země, ta krásná malá Velká zemička uprostřed Evropy, hraje nemalou roli ve vývoji, postupu a doslova uzdravení celé Země, protože zrovna ona má tu sílu a moc, tu energii pohnout světem. Místa, která se v ní nacházejí, nenajdete nikde jinde na světě, tak energeticky mocná a propojená, schopna přijmout a otevřít „své dveře poznání“ pro dobro a růst nás Všech. Vždy tomu tak bylo a vždy bude…Ne nadarmo (a ne náhodou :) jsme nazýváni Srdcem Evropy, jsme totiž Srdcem v Srdci… Pokud je jakékoliv srdce nemocné, chřadne celý člověk, zvíře, každý živý tvor, a v tomto případě celá planeta.

Pokud budete hledat „Svatou zemi, město, resp. Místo samotné“, které je výjimečné svou energií, těžko najdete stejné. Mnozí si myslí, že takovým místem je na Zemi např. Jeruzalém (či další jiné) a i když se mu nedá upřít historický i duchovní význam mísících se kultur a náboženství, přeci jen díky určitým souvislostem, propojením a postavením na naší planetě je "jako vstup" uzavřen. Oproti tomu Česká republika (nejen jedno její konkrétní město a místo) je z pohledu duchovna skutečně velmi významná - právě oním pomyslným srdcem… Z mnohých koutů naší země jde doslova až hmatatelně cítit její velikost a síla, i když v těchto časech lidskou slepotou opomíjena a nepochopená. Třeba zrovna i vy znáte takové místo, které vám přiroste k srdci, které je kouzelné a mocné, kde v noci je absolutní tma (protože není venkovního osvětlení) a vy můžete pozorovat ze zalesněného kopce jen vzdálená světla měst a vesnic a v té absolutní tmě vidět zářit všechny hvězdy tak, jako by byly na dosah ruky. Kde není slyšet žádný lidský ruch a věčný spěch (protože vůkol není nikdo jiný než vy a les), kde slyšet je jen sama příroda… pak znáte místo, kterým protéká nesmírná síla, kde můžete slyšet tlukot srdce samotné Země. Obrázkem dnešní doby je ale bohužel nemoc (co nemoc znamená, víme), tonutí ve hmotě, které má za následek šrámy přímo na srdci, a pokud chceme se pohnout a posunout dál, je potřeba prozřít, pochopit a uzdravit znovu naši zem ( a pak i Zem:), lidi v ní a jejich samotné vnímání o sobě samých.

Je proto důležité vážit a ctít zemi, ve které jsme se narodili, v níž žijeme. Má to svůj důvod a svůj účel. To, že ho nyní ještě nejsme schopni vidět, neznamená, že neexistuje. Vše má svůj vývoj a svůj „čas“, čas, který nás učí, posunuje, ale třeba i zastavuje. Jdeme-li kupředu, Každý na své cestě jednou procitne a začne vnímat svět pravdivě, tedy srdcem.

 

 

 

Skutečná moc tak málo je mocná, když slouží mocným rádoby,

a moudrost zase hrubá, sprostá, tak plýtká, že nemá obdoby.

Hrdost se plazí ve stínu své slávy, spoutaná je řetězy,

a místo odvahy - slepé davy. Pýcha víc a víc jen vítězí.

Víra se zapře, ta přece není, když sami sobě nevěří.

A láska? To klišé? Statky a jmění, toho si cení, i když naoko láteří.

Přes celou Zemi jak mor se teď valí, jak prokletí z temných černých skal,

neznajíc hodnot svých, těch pravých, to prokletí ten lid sám si dal.

 

Jak kletbu zrušit, probudit lidi, pozvednout ducha z močálu vin?

Každý sám v sobě skrz Srdce vidí, když nedá si do duše splín.

Jen nemít obavy a najít víru, co nalévá do srdce znovu lvích sil,

napít se poznání sladkého elixíru, pak zvědět to podstatné během pár chvil.

Všeho je dočasu, i když čas není, konec bude i doby zvrácené,

nebloudit v kruzích - hned se kraj mění, cenit si pravého, co není ztracené.

To láska se neztrácí, má pravou hodnotu, není jen pojmem planým,

Víru nám navrací přes současnou temnotu, jen s Ní je zápas vždy vyhraný.

 

Ne, Láska vskutku není klišé, ta se peklu nikdy neupíše…