Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Kruh všedního bytí

 

Moc pěti elementů jsme již několikrát rozebírali, jejich základní charakteristiku shrnuli a nastínili v článku o nejvyšším z nich. Jsou známé a silné a jejich práce s nimi ve vzájemné shodě nás provází dnes a denně. To, že nás obklopují je zřejmé, to že jsou obsaženy v nás je už tak víceméně logické, a to že mají své přesné místo, čas (Přítomnost okamžiku) a způsob vyjádření v každém momentu bytí je možná teorie, anebo holý fakt. Záleží na tom, jak chcete vnímat. Pro mne je tahle teorie všedního bytí faktem. Kruh.

Nejjednodušší by bylo vzít nákres a zobrazit ho, ale pak vám dám něco bez práce a to "něco" pak nebude úplné. Proto nechť si svou kresbu (pochopení) sestaví, bude-li chtít, každý sám...

 

Pořadí elementů je neměnné a není náhodou, jak se postupně uvádí, resp. jak je zde uvádím já - včetně nezobrazení podrobností pátého, a to co se týče jak barevnosti, období, strany i části dne (kteréžto nejsou vůbec zanedbatelné, ba právě naopak). A ne, není to proto, že neexistují… Některé věci se holt nesdělují slovem "do prostoru" a v žádných knihách je nejde číst (a i kdyby člověk přečetl všechny dostupné knihy světa, nenajde "to" - i po jejich letitém studiu - je to  jako mít mapu k pokladu, ale neumět v ní číst), klíč lze sdílet jen souzněním, předat darem…

 

Elementů máme tedy pět, dva základní a dva odvozené, jeden spojující v Jedno. V pořadí Země, Oheň, Voda, Vzduch, Láska si je lze obrazně představit v kruhu. Může to být kterákoliv situace v našem životě, či život sám, tak i cesta samotné duše – a tenhle kruh (z velkého soukolí) chci nyní rozebrat trochu více. Začíná zrodem a končí vědomím.

Tak tedy nyní v „našem malém kole poznání" začínáme…

Země je první ze všech, mocná, pevná, temná. Na počátku je vždy tma a do světla přecházíme právě z temnoty (hmotně i nehmotně). Zrození

Oheň je mládí, energie, touha, rebelantství, vystoupení z davu. Probuzení

Voda přináší poznání, vyrovnání, čistotu, Zralost

Vzduch je myšlenkou, učením, předáváním, moudrostí, dokončením. Bytí.

 

Tyhle čtyři jdou jeden jako druhý za sebou, v otáčivém kruhu. Pátý je uprostřed nich (sjednocující, souznějící, zářící. Vědomí, Jednota). Máme tedy první kruh se středem (vlastního znaku). Takto by se dalo říci, prochází každá událost, etapa našeho života (jako zrod myšlenky, plán a jeho realizace, uskutečnění, sklízení-dosažení). V zobrazení životního (hmotného) cyklu vidíme i vývoj jednotlivého člověka, jak prochází svým životem v jeho určitých částech, od narození, dětství, dospívání, dospělosti, stáří až po smrt… "a po vzduchu může zase přijít země". V cestě duše je však tento kruh mnohem větší, ale i on jde přesně fází od jedné k druhé. Jak dlouho (kolik lidských zrození) dlíme v jednotlivé čtvrti (v konkrétním elementu), záleží na našem vývoji a našem postupu. /a zde je třeba si uvědomit, že nikdo není výš a nikdo níž, každý je propojen v „kole“, které je obvodem celku, skládajícího se ze čtyř částí -  Dva základní elementy jdoucí po sobě v jeho obvodu, ale uvnitř něj je stavíme proti sobě, stejně jako dva odvozené. Jsou protikladné, přesto spojující. Základní obrázek je na světě :)

Díváme-li se na lidské bytí z tohoto pohledu, vidíme, ve které fázi se zrovna kdo nachází, a to ať už z pozice konkrétního součastného života, nebo životní cesty jako celku. Někdo je spjat s hmotou, protože je ve fázi zrodu. Další si uvědomují své já a chtějí vystoupit z nevědomí, protože jsou v probuzení. Pak přijde sdílení a vyrovnání, protože žijí v poznání. V poslední čtvrti Jsou, protože se nacházejí v dokončení. Když projde duše celý kruh bytí, od zrodu až k dokončení čtvrtého elementu, dosahuje pátého. V jeho středu pak je Jedním. Víc netřeba. … Anebo? Nebo může přijít "volba návratu", ale protože již prošla všemi čtyřmi, volí si kterýkoliv z nich. Neprochází již pak kruhem bytí jako učením, ale čerpá (obsahuje) ze všech čtyřech, protože je spojená s pátým, nejvyšším (myšleno největším, středem) , přesto si volí, ve které čtvrti nyní bude dlít… Může pak volit element Země a být mocí, dávat bezpečí druhým, a přitom nebýt v temnotě. Může být Ohněm, jenž je první půlí základu protikladu (ve čtvrtích máme ještě půlený kruh dvého) a dát celku odvahu a probuzení, může také volit Vodu a snímat bolesti a strachy, vracet naději a dát druhou půli základu do rovnováhy /bez ní to nejde/ anebo býti Vzduchem a dát druhým učení a otevřít vědomí, bez lží k čistotě Pravdy.

Není to o tom, že někdo musí (může) „teprve“ projít postupem a někdo „může“ (musí) volit kteroukoliv čtvrť (potažmo půl), není třeba hýčkat si ego, že někdo je „již“ tam a jiný onde a já bych chtěl být už u konce… dosažením pátého předchází „smrt…i zrození“ ,světla i temnoty, otočení nevědomí do vědomí… není zde místa pro ambice, ctižádostivost, pro pochybnosti, pro zadní vrátka… Obrázek složitý i jednoduchý, jak se to vezme - kruh, čtvrtiny i poloviny, od prvního až k pátému se středem … je však potřeba se na něj podívat z obou stran, „skrz zrcadlo“ , tedy v odrazu si znásobit kresbu a dosáhnout tak úplnosti…

 

Nepotřebujeme nezbytně znát, ve které fázi kruhu se zrovna nacházíme nebo nachází jiní. Lidé obvykle v sobě nevidí svou čtvrtinu (element), ani část kruhu v níž zrovna jsou, jen si někdy stačí uvědomit, že všichni jsme tak stejní a propojení. Někdo třeba právě řeší na své cestě „jedničku“ - proto „nevidí, nechápe, nechce“, zabývá se hmotou a jeho úkolem je nyní projít správně svým zrodem a někdo zas umí prozřít skutečnost a znát pravdu, protože si řeší čtvrtou část a dosahuje duchovní síly a moudrosti.

Ti, kdož projdou všemi čtyřmi a nelehkou volbou se vrací skrz pátý, se již neotáčí vně kruhu, ale protože dosáhli středu, dokáží kola, menší i větší (i obrovské), roztáčet sami sebou. Důležité však je, že všichni jsou v jednom kruhu a jeho střed je tvořen Jedním, je to jednoduše cesta od začátku až do konce, od A do Z, a když jí konečně projdeme, najdeme sami sebe.