Články, texty, myšlenky

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.
∞ SVĚTLEM HVĚZDY ∞
Ohlédnutí za rokem 2017
Pozdrav v závěru roku 2018
Závěrem roku 2019
Konec roku 2020
Pozdravení na konci roku 2021
Rozloučení s rokem 2022
Koncem roku 2023

Elixír věčnosti duše

Říká se, že smích je lékem na mnohá trápení. A ono to tak i je. On je dokonce víc než to…

Může se stát, že se jednoho dne probudíte a zjistíte, že všechno je jinak. Váš svět se změnil. Zhořknul, ztratil náboj, zešedivěl… a přitom máte relativně „všechno“, čeho jste v životě žádali. Jen ještě „něco“ chybí. Copak to asi je? /kdo skutečně hledá, najde.../

Jestliže se začnete ptát (a tím hledat odpovědi…) a nemávnete nad vším rukou, „problém“ neušlapete, neschováte a nezapěchujte hezky hluboko tak, aby nešel vidět, můžete samozřejmě najít cestičku k Cestě, která Vás zavede k poznání sebe samého - Kdo vlastně jsem. Získat své vědomí. Dosáhnout středu. Budete-li chtít, můžete. A začít můžete kdykoliv. Žádné výmluvy, žádné naříkání. Že jste předtím nešli rovně? Že jste špatně zahnuli na nějaké té životní křižovatce? No a? Co bylo, to bylo, vždy se soustřeďte na kroky dopředu, ne zpět. Žijeme v přítomnosti, ne včera, ne zítra, ale dnes. Jenom dnes. Kdo vám řekl, že když jste se váleli v prachu cesty (dělali jeden kopanec za druhým, nebo jen strachem stagnovali a trčeli v koutě), nemůžete se zvednout a jít? Kdo určil, že zrovna vy musíte zůstat jen tam, kde jste? Ano správně, jen vy sami. A jen vy máte zase tu možnost a moc, tohle vše změnit. Nikdo jiný, jen vy. Pokud vám někdo nalhává, že "jedině" on vám může pomoci, není to pravda. /protože každý má svou volbu a svou cestu/ Ano, někdy potřebujeme pomocnou ruku všichni a ti, kteří můžou, by měli pomáhat jiným, ale také jim říct, že pokud člověk nebude pracovat sám na sobě, „zázrak zmizí“ /pamatuje na padající hvězdu?/… Ten, kdo vám chce skutečně pomoci, ten pomůže. Bez ohledu na to, co tím získá či ztratí. (těžko řekne – první dej ty-zaplať, a pak se uvidí, nebo jen a jen tato má jedinečná metoda je ta jediná a správná, nic jiného nefunguje, tohle je zázračná „medicína světa“, jednou sníte a vše je hotovo. Takhle ne - maximálně u iluzorních prostředků, stejně tak podávaných léků apod. Tím tak jedině otupíte smysly, snaha zahrabat pod zem svou stopku, přestat si naslouchat.)

Stává se, že když někdo tohle všechno překročí a najde svůj „správný směr“, začne se věnovat své duši a určitému duchovnímu vývoji, učení sebe, posléze třeba i druhých /jakýmkoli způsobem - vždyť dnes je taková přemíra terapií, přednášek a kurzů, knih a videí…/, hezky rychle sklouzne do „vědění“ co je nejlepší, co je to opravdové, jediné… takhle se to píše tam, takhle zase "onde", tohle je nová metoda a tohle zase stará, budu studovat nějaké učení, meditovat správným způsobem, říkat krásná /leč cizí/ slova, stanu se důležitým, chytrým – anebo dokonce budu Někdo /skutečně?…/. Na začátku dobrý úmysl se může jednoduše proměnit v honbu za úspěchem, slávou a uznáním, penězi, vlastní důležitostí…. Ale kdeže. O tomhle to vážně není. "Je přeci obrovský rozdíl mezi znát cestu a jít po ní"…

Ano, učme se a učme, ano berme, co máme, ano dávejme, kdo můžeme /a kdo chce, ten i může…/. Ale vždy s pokorou, s čistým úmyslem /přesně takovým, jako byl v počátku/, s láskou… /a opravdu je jedno, kdo se otevřenosti vysmívá/. Není nic horšího, než lež skrytá pod rouškou lásky, není nic marnějšího než zbabělost řvoucí na obdiv svůj um, není nic smutnějšího než útěk zpátky, schovat se do závětří a v zákrytu doufat, že problém se vyřeší sám od sebe /jak vlastní, tak druhých/- raději nevidět, neslyšet?... Chci tím říct - Je jedno, co jste doposud konali, důležité je, kam směřujete své kroky dál, právě Teď. A není to jen o tom, že tak budete pouze mluvit - „žiju přítomností“ (velmi moudré, ale kdo to skutečně dělá?) a vzápětí si sestavit harmonogram na výčet povinností, kterých je třeba udělat v následujících dnech, měsících. – „je důležité si pomáhat“ ale popřít ta moudrá slova tím, když padne před nás výzva, úkol, příležitost nějak konat, a místo činu se schovat, nehnout se z teplého domova, neinvestovat svůj čas a energii pro pomoc neznámého /však on si nějak pomůže sám?/. Tvrdit, že chápu, co znamená „co jest nahoře je i dole“ a přesto být v hmotě usazen tak, že si propojení s „dolem“ odříznu prahnutím po „nahoře“. Kdo klame je i klamán, protože vše, co vyšleme se nám i vrátí (a jedno v „kterém kole času“- jedno malé lidské bytí je jen jedním z mnoha zubů kola v obrovském soukolí…víme…)

Není důležité, čeho jste dosáhli, nýbrž čeho dosahujete. Není důležité, kým jste (nýbrž Kdo skutečně jste), není důležité, čemu jste se naučili, ale čemu se učíte. Jen ten, kdo je schopen přestat být Někým a mít odvahu stát se Nikdo, může být Kdokoliv... A to může každý… Jak na to? Úplně prostě a obyčejně, tak, jak opakujeme stále dokola /vnímání souvislostí, odpovědi všude kolem, stačí se jen zastavit, naslouchat, nebát se přijmout a dát/ běžná radost – Ano ta, Radost :) /věřím, že jste již pochopili smysl Ra-dosti - Slunce, energie, síly, zdroje/…protože velké věci nevznikají chladným kalkulem a skvěle promyšlenou strategií /i když je jí třeba/ přesto, nebude-li život obsahovat radost, bude pak pomíjivý a šedivý. Prý se to snadno řekne, ale co s tím, když jsme bez náboje - vše klape podle dokonalého plánu a nic nás nevychýlí z našehu směru, ale dojít cíle je zdá se nemožné...Co takhle zkusit začít se smát? /smích není výsměch, to je jasný:) /, nebrat sám sebe tak vážně, jít do všeho po hlavě /i když už člověku není –náct:) –protože napůl jít je jen půl dokázat, půl chtít je jen půl dostat zpět…/ mít na to …no… :) tu správnou dávku odvahy přiznat si vlastní chybu, překročit svůj stín a pokořit své Nikdy…

Můžeme pochybovat o spoustě věcí - vlastně o všem. A můžeme věřit mnohému - vlastně všemu (anebo ničemu). Můžeme dokonce pochybovat o vlastní cestě – ale jen tehdy, když ji "teprve" známe, ne když už po ní jdeme, protože pak již ukazujeme jen vlastní zkušenosti, vlastní skutečnost a to, co již víme.

Nezapomínejte na světlo ve tmě, vždycky tam je. Je jen na každém, jde-li směrem k němu anebo ne. A když jej přeci jen zrovna nevidíte, zkuste o něj požádat - třeba úsměvem /opravdovým, upřímným, čistým/, nic vás to nestojí, leda tak v sobě probudíte zas kousek té ra-dosti :)

App. O tom, že život je dar vůbec nemusíme polemizovat, že ano. Včerejšek už byl, zítřek neexistuje. Máme jen dnešek. Pokud zjistíte, že máte skutečně jen Dnes, jak s ním naložíte?

Co takhle překročit svůj stín a pokořit právě Dnes své /některé/ Nikdy (a pochopíte, co je navždy) a jestli zítřek přijde, máte k radosti zase nové Dnes :) Kdy jste to udělali naposled? Nechtějte cestu jen znát, běžte po ní. Můžete pak i běžet… stavět se na ní i na hlavu… nebo po ní i tančit… to už je na vás.

Je libo taneček? :)