Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Vše co vyšleš, se ti vrací

 

Nad touhle větou nemusíme snad ani debatovat a jen ona sama by stačila jako celý obsah sdělení, jako dlouhý článek s tisíci slovy. Energie vložená, kolující, přijímající…

Někdy můžeme mít pocit, že naše práce, naše snaha a píle přichází v niveč, že ať se snažíme sebevíc, k ničemu nevede. Omyl. Jen zatím nevidíme důsledky a plody své práce a snažení, koukáme se z chybné strany a věci opravdové jsou nám zatím skryty. Možná také nevnímáme správně z důvodů svých vlastních zastavení, svého učení. O skutečném vidění a vnímání jsme už hovořili, nezapomínejte, že vše se vším souvisí, tudíž odpovědi jsou všude kolem :) .

Přiblížím vám teď tuhle starou pravdu jen krátce na nejlehčích a nejběžnějších maličkostech.

Díky naší zrychlené době se stává, že lidé jsou k sobě více a více lhostejní, mnozí si hledí jen svého, na druhé se neohlíží, nezištné pomoci je poskrovnu. Často propadáme lžím, pomluvám druhých a trápením jen svým vlastním, přestáváme si věnovat úsměvy, pozdravy, čas. Přitom Čas je jedním z největších darů, který můžeme věnovat někomu druhému…

Pokud se nám zrovna nedaří, je to možná i tím, že nás lidé vnímají tak, jak se sami cítíme, jak jsme si sebe vědomi, co ze sebe vyzařujeme a dáváme a sami pak takhle vnímáme ostatní. Každý člověk „tak nějak“ září, někdo víc, někdo míň, podle toho, kolik energie má, kolik se mu dostává a kolik jí sám posílá dál.

Nejjednodušší věc, kterou můžeme učinit proto, abychom my sami zářili o kousek víc, je dát někomu dalšímu. Nezapomínejme, že nejen velké skutky a činy tvoří náš svět, ale jsou to i ty drobné malé radosti (a starosti), které ozvláštňují náš den a z nichž právě ty velké v prvopočátku vycházejí... Věnujeme-li tedy někomu úsměv, druhý nám ho zase vrátí, pomůžete-li, kde je pomoci třeba, jindy se zase najde pomoc pro vás, začnete-li přát lidem dobrého dne - ne jako frázi, ale opravdově, váš samotný den bude dobrý. To jsou drobnosti, které můžeme učinit pro každého každý den, nemusíme žehrat osudu, že se zrovna nám nic nevrací ač dáváme sebevíc. Vzpomeňte na vlastní učení (a stopky) a vlastní cesty, svá přání…

Samozřejmě zpětná vazba vždy potěší a zahřeje, tím spíš, když je upřímná a čistá, tohle pravidlo neplatí jen u dětí... My sami jsme totiž stále dětmi a na fyzickém věku pramálo záleží... Naopak, je třeba se učit od dětí, od malých i velkých, a nebát se projevovat upřímnou a spontánní dětskou radost, tak jak to umí jen děti, protože "dětská" čistá duše nesnižuje hodnotu moudré věčnosti, nezná strach z hmotných starostí ve světě dospělých a umí uchvátit své srdce pro správnou věc. Ten, kdo zůstane v duši navždy dítětem, byť je jeho duše "znalá dlouhých cest", mívá dar skutečného vidění… Záleží jen na nás, jaký směr si zvolíme, jen tedy nezapomínejme, že co vyšleme se nám vždycky vrátí.

 

 

 

Když nebe bude blízko tak, že hvězd se dotknout smíš,

a kolem tebe žádný strach, pak lehce uvidíš.

Když ticho bude v uších znít, jako krásná melodie,

ty si svůj čas můžeš vzít – to nejsou ukradené chvíle.

Když luna zase změní tvář, jak stále denně mění,

své sny položíš na oltář, já vím, ty víš, i další možná vědí.

Když vrátí se ti zase zpět, co už zde jednou bylo,

v očích spatříš celý svět i to, co v duši se ti vrylo.

Pak půjdeš pořád dál a vpřed a dokonáš své Dílo.