Titulní strana

Kdo jsem

Jak pracuji

Terapie Safires
Zlatá mříž
Voda
Kameny
Druhy kamenů
CANISTERAPIE

Děti

Indigové děti
Křišťálové děti
Duhové děti
Když děti nepřicházejí
Hosté jenom na chvíli

Příběhy

Katka a Barunka
Otálející dušička
Prokletý dům
Rozdělená dvojčátka
Odpuštění
Andílek Evelýnka

Články, texty, myšlenky

Jak správně vybrat terapeuta
Umělci a Vyšší Já - Daniel Landa
Jak mluvíme – slova v našem životě
5.element
Spřízněné duše
Soudím a jsem souzen
Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech
Poděkování roku 2012
Znamení
Pouta nejsou okovy
Právě Teď – přítomnost okamžiku
Když si nenasloucháme
ČernoBílé
Vědom sám sebe
Co je psáno, to je dáno
Stačí si jen přát
Vše co vyšleš, se ti vrací
Srdce Evropy
Statečným
Rub a Líc
Ve snění skutečném
V zahradách
Křižovatky
Do jámy lvové
Pohádky dnešní doby
Kruh všedního bytí
Otázky a odpovědi
Smrt je jen začátek
Myšlenky tvoří náš svět
Ve jménu
Rozloučení s rokem 2013
Elixír věčnosti duše
Jen tak...
Přijímání
Nezapomeň
Ukončení roku 2014
V půli cesty
HÁDANKA
Vize, Sny a Vzpomínky minulosti
Sbohem roku 2015
Klid před bouří
Zvíře naší duše
Bylo nebylo
Ke konci roku 2016
***P.S.

Vaše ohlasy

Obrázky

Ceník

Kontakt

Odkazy

Rub a Líc

 

Každá mince má dvě strany – známá toť věc. Ale i když jsou nám jasná tato prastará „moudra“, mezi něž tohle rozhodně patří, rozumíme jim? Stojí nám za zastavení a přemýšlení? Úhel pohledu – to je to, oč tu běží...

Denně se setkáváme s mnoha emotivními situacemi, které řešíme podle „své pravdy“, ať už pracovní záležitosti, či ty soukromé. Od euforické radosti, štěstí a smíchu, přes klid a vyrovnanost až po nestálost hněvu, zlosti, marnosti. Strachu nevyjímaje, ale o tomhle silném protivníkovi, bude-li příležitost, až snad někdy příště… Naše pravdy, naše soudy, náš pohled na věc. Ten kdo stojí „proti nám“ má ovšem také pravdu. Tu svou.

Nejtěžší a nejtemnější chvíle našeho života nás nejvíce posunují ke světlu poznání a pochopení… to jsme si již řekli v úvodu, říkám to zas. To je totiž klasická ukázka pohledu na rub a líc. Vnímání skutečnosti. Zprvu vidíme temno – neúspěch, nezdar, smůlu, která se na nás lepí, ač se snažíme o „dobro“, ale pokud na stejnou věc podíváme jiným pohledem, můžeme vidět úspěch, štěstí v neštěstí, pomoc, vývoj, učení… Učení? Jaké učení, jaká pomoc?! když na nás všechno padá a vše se hroutí?! Poznáme, až dokážeme vidět z rubu (nebo líce?:). Do života dostáváme takové úkoly, které si sami volíme a které jsme schopni zvládnout. Neexistuje nic tak těžkého, co bychom neunesli, jen musíme v sobě probudit dřímající sílu, kterou samozřejmě máme, jen se odhodlat ji dát průchod. Kdy to bude? Až se rozhodneme, že jsme připraveni…klasika - Když je žák připraven, mistr přichází :) – Když jsme připraveni přijmout, dostáváme, vidíme a vnímáme Skutečně. Nedohání nás pak zlé zprávy, umíme najít ve všem zlém kus dobra, leckterá facka života pak bude spíš jako zatřesení k probuzení a ne jako rána. Věci, co dříve nedávaly smysl, najednou dostávají jiný význam, chyby naše či druhých, kterým jsme nerozuměli se přestanou jevit chybou a my si třeba uvědomíme, že co jsme dříve neviděli je vlastně pořád tady. Že třeba i slovo nezapadající do kontextu nějakého sdělení má pro nás mnohem důležitější význam, než jsme si v prvém čtení mohli vlastně uvědomit… Možná přestaneme vnímat jen slova zvýrazněná a podtržená, ale uvidíme i ty daleko „menší a nepodstatná“, která můžou mít pro nás skutečný význam, klíč…

Jedna žena se mě nedávno ptala, jak je možné, že když zde na webu čte po několikáté některé texty, přijdou ji pokaždé změněné, jiné a nové. Zda upravuji jejich obsah. Ne, jsou stále tytéž, jen třeba v nich časem někdo vidí něco jiného než napoprvé. Neměním svá slova, co zde napíšu, za tím si pevně stojím a každý text je vždy psán tak, jako by byl poslední… Proto mějte oči a hlavně srdce otevřené, abyste byli schopni vnímat skutečnost kolem nás i v nás… Ostatně, chcete-li poznat člověka jaký skutečně je, zapomenete na vzhled, formu jeho projevu a všech těch hmotných „maličkostí“ okolo, stačí dívat se do očí, tam je psána pravda. Oko do duše okno a i nejlepší lháři neskryjí skrz oči „své pravdy i lži“ (nedíváme-li se pohledem oka, ale skrz něj - na duši). Pokud někdo mlží, neříká celou pravdu či úmyslně lže, může nás to ranit, pokud se nás to osobně dotýká, anebo se také můžeme zamyslet nad tím proč a z jakého důvodu je nám předkládána nepravda…

Dívejte se lidem do očí, oni se pak budou dívat vám. Budete je tak vnímat skutečně Skutečně.

V neposlední řadě bych chtěla napsat, že úhel pohledu není záležitost jednoduchosti životních cest jednotlivců. Že optimistický pohled na věc mají lidé, co se jim v životě vše daří lusknutím prstů, nic špatného neprožili a o životě nic neví? Ne, to je opět náhled pouze jedné strany. Slýchám mnohé útrapné příběhy a velmi často vídám bolestivé slzy druhých, nad nimiž pak dlouho do noci rozjímám, nezřídka pohlížím Bledé slečně do tváře… a přesto vídám na konci těch příběhů sílu, která zvedá zraněné opět na nohy. Tito lidé jsou schopni „zase vstát a jít vzhůru“, protože jsou připraveni a schopni růst /jak a v čem rosteme, víme/ Ti lidé jste samozřejmě Vy a já se vám skutečně klaním, všem, kdo usmějete se ve svém bolu, protože nezapomeňte, že smích je elixírem života /a ten potřebujeme, pokud chceme jít dál, anebo i pokud se rozhodneme dlít v temnotě pro světlo druhým a nenechat se jí pohltit…/. Není to náhled bláznivého optimisty – i když na rovinu - bláznivého na bláznění není nic :) , zkuste si shodit strach z trapnosti a veledůžité masky dospělého a rozumného a získáte dětskou radost. A optimista? Každý, kdo se raduje nemá na očích růžové brýle, možná vidí temna víc než dost a dost možná, že je to jen obyčejný realista. Tedy… záleží… jakým způsobem a ze které strany mince nahlížíte na realitu…